15. 9. 1959 ve Zlíně
1974-1978 SUPŠ Uh. Hradiště
1980-1986 AVU Praha
Vystavuje od r. 1986 (člen skupiny Most a Mánes)
1995 - stipendium nadace The Pollock - Krasner foundation, New York
Samostatné výstavy:
2006 - Retrospektiva - Dům umění - Zlín
2007 - Typický obraz - Galerie Nová síň - Praha - s Mariem Kotrbou
2007 - Galerie Dijkstra - Antwerpy - Belgie
2009 - Galerie Magma - Ostrava
2009 - Galerie Orlovna - Kroměříž
2010 - Galerie Kartografie - Praha - s Mariem Kotrbou
2010 - Schnirchův dům - Praha - s Petrem Župnikém
2011 - Galerie Kartografie - Praha - s Mariem Kotrbou
2011 - Galerie J. Jílka Šumperk "Ten oka mžik"
2011 - Galerie Dijkstra - Antwerpy - Belgie
2012 - GFJ - Kutná Hora - obrazy
2012 - Galerie XXL - Louny - Kousek nekonečna
Kolektivní výstavy:
2005 - IV. Nový Zlínský salón, Krajská galerie výtvarných umění ve Zlíně
2007 - Typický obraz 6. Nová síň Praha
2007 - Umělecká sbírka KGVU Zlín
2008 - V. Nový Zlínský salón, Krajská galerie výtvarných umění ve Zlíně
2009 - Galerie Orlovna, 11+3, Kroměříž
2010 - Lineart 29 Ghent, Belgie
2011 - 6. via art Praha, 10+10
2012 - Zlínský Okruh 2
2012 - GVU - Havlíčkův Brod
Způsob, jakým Oldřich Tichý (1959) nakládá v malbě s materií, tvarem a barvou, jistá palčivost, mučivost, cosi zraňujícího v jeho obrazech, uvádí jeho tvorbu do souvislostí s imaginativní tendencí českého moderního umění. Mluvím-li tu o obrazech, mám na mysli i jeho práce na papíře, ostatně vždy věrné technologie oleje. I nové kresby, práce na papíře, dávají najevo, jako by sám vznik obrazů nebyl prvotním důvodem tvorby, ale spíše sám proces tvoření, malba jako způsob přemýšlení, jako neustálý pokus o rozevření vzpomínky, vzkříšení vteřin porozumění, kdy se otevírá svět a jeho uvidění zůstává v díle pro vždy přístupné. Jistá symboličnost tichého obrazu nespočívá v ustálené, kodifikované znakovosti, ale spíše ve způsobu malby, nakládaní s barvou a její hmotou, s uzavřeností nebo otevřeností obrovského prostoru.
převzaté ze Zlínskeho okruhu 2
