Výběr z malířské tvorby jednoho z předních představitelů fantazijního realismu v českém výtvarném umění Aleše Krejči (nar. 1941 v Praze), někdejšího žáka Františka Muziky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, po studiích na čas ředitele státního zámku Kratochvíle, jinak profesí špičkového, především knižního grafika, ukazuje výsledky intenzivního, již pět desetiletí trvajícího výzkumu na poli imaginativní malby. Na této cestě vstřebával nejrůznější podněty, jak od svého profesora, jenž mu byl blízký malířskou fakturou vysoké estetické hodnoty, tak i ze širšího okruhu české strukturální abstrakce šedesátých let.
Krejčova tvorba je ovlivněna surrealismem, je však hluboce zakořeněna i ve starší kulturní tradici, především v manýrismu a baroku. Rovněž romantický máchovský mýtus kraje, kde dnes žije, je mu velmi blízký. Spolu s reflexí vlastních životních zkušeností to vytváří ojedinělý základ často bizarních fantaskních metafor jeho obrazů. Vzniká tak osobitý projekt malířské integrace složitějších kulturních obsahů a to na úrovni krajně vyhraněného, ale přitom kulturně široce inspirovaného díla. K baroku vede malíře zájem o košatost forem i hluboká citovost uměleckého projevu. Klíčovým motivem celého Krejčova díla je labyrint, motiv blízký manýristům. Jde o složitost, spletitost světa, ale také o tajemnou bizarnost jeho krásy. V metaforickém přetlumočení malířovy výtvarné vize nás můžou fascinovat netušeným kouzlem záhadné výlučnosti.
Krejčovy obrazy jsou světem básnivé imaginace, otevírajícím před naším vnitřním zrakem transcendentní svět nadčasových mýtů a existenciálních významů, a to na pozadí neklidné, ne-li ohrožené humanity současné civilizace. V tom je hlubší poselství mimořádně kultivované umělcovy malby.
